loader-logo

Literae annuae

Záznamy o katastrofách v Telči ve výročních zprávách telčské jezuitské koleje

Výroční zprávy (literae annuae), které měly dle řádových stanov periodicky shrnovat působení kolejí, byly nedílnou součástí každoroční písemné tvorby většiny řádových sídel Tovaryšstva Ježíšova a dům třetí probace v Telči přirozeně nebyl výjimkou. Výroční zprávy z jezuitského prostředí však nelze chápat v dnešním významu tohoto slovního spojení, tedy jako ucelený souhrnný soubor informací o faktických stránkách chodu té které koleje, přestože jezuitské annuae i novodobé zprávy některé rysy sdílejí.

Výroční zprávy vznikající v 17. a 18. století v sídlech Tovaryšstva Ježíšova nicméně po obsahové i formální stránce představují zcela specifický textový útvar, jehož příznačný ráz na pomezí umělecké a faktické literatury pramenil z několika faktorů. Patřilo k nim mimo jiné výhradní určení těchto textů do řádového prostředí, což se promítlo do intenzivního ideového i ideologického zabarvení literae annuae.

S tím souvisela funkce zpráv, které měly – vedle zprostředkování informací z kolejí – sloužit k podpoře vědomí sounáležitosti řádového společenství či k formaci a povzbuzení jeho členů. V tomto smyslu je rovněž nutné vyzdvihnout, že se jednalo o anonymně tvořené texty narativní povahy, čemuž odpovídají příslušné jazykové a stylistické prostředky. Nejednalo se tedy o referenční záznam skutečností, ale o patřičně strukturovaný výběr z nich zhotovovaný tak, aby vyhověl výše naznačenému účelu, aktuálním řádovým standardům i obecnějším dobovým konvencím.

-kbv-

Zmínky o katastrofách ve výročních zprávách telčské koleje nestojí na předním místě, do daného schématu požadavků na podobu literae annuae totiž ne vždy zapadaly. Dle dosavadního stavu poznání lze říci, že údaje sledovaného druhu nebyly v literae annuae zohledněny, nebylo-li je možné navázat na obvykle vyzdvihovaná obligatorní témata, jakými mohly být kupříkladu úspěchy pastorační a misijní činnosti, zázraky ve prospěch koleje, štědrost řádových podporovatelů apod. Lze tedy hovořit o silné účelovosti a závislosti daných zmínek, které sloužily spíše ilustrativním účelům.

Z období po zahájení činnosti koleje, tedy ze 60. a 70. let 17. století, se podařilo získat jen malé množství údajů o přírodních katastrofách, nehodách či epidemiích na Telčsku.

Za výjimku lze označit popis požáru Telče roku 1655, který měl být zažehnán díky řádovým svátostkám. Zachytit lze také narážky na silné letní bouře a zničení úrody, které jsou zpravidla součástí odkazů na slavnost sv. Markéty, patronky města, která měla proti nepříznivým podmínkám počasí v průběhu letních žní chránit. Z ročníku 1660 pak pochází záznam o epidemickém šíření nákazy, kterou měly do kraje zanést vojenské oddíly.

Řídkost, až nahodilost sledovaných záznamů v literae annuae tak, jak byly výše ilustrovány, nicméně pokračovala i v pozdější době, kdy se lze častěji setkat s informacemi o přírodních katastrofách v souvislosti se zhodnocením stavu hospodaření koleje.

Roku 1670 bylo kupříkladu nutné zpevnit hráze rybníků, aby se zabránilo povodním anebo zmírnily jejich dopady (bohužel však není zcela jasné, o jaké rybníky se jednalo). Roku 1694 stihla kraj neúroda v důsledku přízemních mrazíků. Zájem se tedy obrací na ekonomickou stránku a předmětem již mnohdy nebývá sama Telč, či objekty v tomto městě, ale spíše jezuitské statky v jeho okolí.

Stejná strategie uvádění informací pokračuje i v 18. století, kde pravidelně čteme záznamy o dobytčím moru, řidčeji pak zmínky o suchu či naopak nadmíře srážek. Strategii psaní litterae annuae jako místa zaznamenávání zázraků Boži pomoci či zásluh jezuitů je uzpůsobeno i líčení požárů v letech 1723 a 1739.

-mr-

Elektronická edice

Přejít na

Požáry 17. a 18. století v jezuitských pramenech

1655

Výroční zpráva domu třetí probace Tovaryšstva Ježíšova v Telči za rok 1656

„Jiné obdobné ochranné předměty se osvědčily v boji s požárem, který náhodou vznikl na opačné straně města a silou větru se šířil směrem k chrámu, zámku i našemu nedávno dostavěnému příbytku. Oheň, který zpustošil mnohá stavení ve městě i na předměstí, ustoupil tehdy, když po záslibných modlitbách ke světcům za odvrácení zkázy jeden z našich kněží do plamenů obřadně vhodil několik zázračných zrn [sv. Jany] s caravecenským křížkem [viz obr.] a svatou svící.“

-mr-

16. června 1723

Výroční zpráva koleje a domu třetí probace v Telči za rok 1723

„Byly opraveny střechy na statcích, které byly tu a tam děravé, a především ta na škole, která se zřítila důsledkem velkému červnového požáru. Právě po tom požáru byl pořízen krásný obraz Panny Marie Tuřanské ve zlaceném rámu [viz obr.], u nějž byla zavěšená podle slibu lampa, které má hořet o sobotách a mariánských svátcích, aby náš dům chránila před stále přítomným nebezpečím požáru.“

Dodatky k dějinám koleje a domu třetí probace v Telči za rok 1723

„K tomuto požáru došlo 16. června mezi devátou a desátou hodinou večerní. V nebezpečí bylo takřka celé město, zámek, kolej i přilehlý seminář, kdyby Nejmilostivější Bůh neodvrátil zkázu a zakázal jak větru i větříku vát, tak postupujícím plamenů se dál šířit. To se stalo poté, co rektor učinil slib Panně Marii, že v koleji umístí obraz její Tuřanské podobizny a nechá k její cti o sobotách a mariánských svátcích a jejich vigiliích svítit lampu. […] Díky úsilí jezuitů přispěla bratrská láska pomocí především těm, které skoro do naprosté chudoby přivedl Vulkán, jenž tohoto roku ve městě řádil, a to 70 zlatými a mnoha tisíci šindeli na opravu střech poskytnutými buď zdarma, nebo za přijatelnou cenu.“

-kbv-

6. dubna 1739

Výroční zpráva koleje a domu třetí probace Tovaryšstva Ježíšova v Telči za rok 1739

„ Z těchto almužen1 [viz obr.] byl štědře podpořeni také ti, jejichž majetek vážně poničil požár, který vznikl 6. dubna za zatmění. Tato požár tím spíš osvědčil úsilí jezuitů, čím víc toho času obyvatelům scházela rada i pomoc. Obojí nebeská dobrota štědře poskytla, když hnala všechen vítr směrem na přilehlý rybník, a tak zachovala chrám i koleje (ohněm) neporušené.

Jedna (významná) světské osoba věrohodně dosvědčila, že když viděla svůj dům ze tří stran uzavřený v plamenech a váhala, koho by za nebešťanů vzýval jako patrona nad jiné mocného, nepřispěchal jí na pomoc nikdo jiný, než její dřívější zpovědník R. P. František Barbi, který nedávno v Pánu zemřel na svém Šang-čchuanu, a dům zůstal neporušený, jaký div. Požár ustal potom, co oba konce šířících se plamenů byly zažehnány Nejsvětější svátostí. Jiný dům zachránilo vhození obrázku z Oberburgu [viz. obr]. […]

Oheň, o němž byla výše zmínka, zcela z blízka ohrožoval konvikt, jehož obyvatelé jen potlačili složením slibu Panně Marii Tuřanské, jejž naplnila lampa hořící osm dní před svatým obrazem.“

1 Z předchozí věty vyplývá, že šlo o výnosy z jistiny dvou tisíc zlatých, kterou věnovala zakladatelka koleje hraběnka Slavatová, aby prostřednictvím almužen podpořila potřebné.

Dodatky k dějinám koleje a domu třetí probace v Telči za rok 1723

„Požár, který vznikl 6. dubna za zatmění, ustal, aniž poškodil kolej, protože Bůh hnal všechen vítr směrem na přilehlý rybník. Jedna světské osoba dosvědčila, že zakusila účinnou pomoc otce jezuity R. P. Františka Barbi, který nedávno v Pánu zemřel. Jinde podobně prospěl obrázek z Oberburgu. […]

Oheň, který ohrožoval střechu konviktu, potlačil jeho obyvatelé vzýváním Panny Marie Tuřanské, před jejímž obrazem umístěným v chodbičce domu, hořela potom osm dní lampa jako votivní dar.“

-kbv-