Na základě pramenů a historické literatury víme, že od konce 14. do konce 19. století zasáhlo telčské Vnitřní Město jedenáct požárů různého rozsahu. Bohužel zprávy o této živelné pohromě jsou většinou jen velmi schématické a stručné.
Souhrn požárů, včetně toho mála, co o nich víme, si můžete přečíst níže. Místo propuknutí ohně, popř. celé požářiště, je vyznačené na doprovodném nákresu.
Ve městě vypukl patrně poměrně rozsáhlý požár, který zachvátil kromě sladovny, z níž se patrně oheň šířil, dalších dvacet sedm domů a farní kostel sv. Jakuba, jenž pak zůstal několik desetiletí ve značně neutěšeném stavu.
Během útoku husitů na město měl vyhořet kostela sv. Ducha, ale bližší rozsah škod není znám.
V Telči zuřil oheň natolik, že plameny strávily celou řadu domů, a to od mastných krámů až k farnímu kostelu sv. Jakuba. Kompletně vyhořela i radnice včetně všech městských písemností a knih zde uchovávaných.
V tomto roce ve městě s největší pravděpodobností hořelo hned dvakrát, ale někteří autoři obě nešťastné události směšují. Jeden z požárů tohoto roku je taktéž nejčetněji zachycen v pramenech, i když s různou výpovědní hodnotou. První požár se měl odehrát 26. června, když blesk zasáhl věž kostela sv. Ducha, z níž se dále oheň rozšířil do jejího okolí. Druhý požár, který toho roku vzplál u Václava Pavlovského (dnes č. p. 19), a to patrně z nedbalosti. Shořel celý blok, tj. od č. p. 16 po č. p. 27. Oheň se rozšířil i přes ulici, kde postihl opět kostel sv. Ducha a domy v jeho sousedství, tj. č. p. 28 až č. p. 30. Šest pohořelých měšťanů z domů v bloku, kde požár vypukl, žádalo toho roku vrchnost o dovolení, aby každý z nich mohl uvařit jednu várku piva a získané prostředky pak použít na zmírnění následků požáru. Majiteli domu, odkud se oheň rozšířil, Václavovi Pavlovskému, byla 30. února následujícího roku za zavinění požáru vyměřena značná pokuta 30 kop zlatých, kterou měl splatit ve třech termínech. Peníze z pokuty měly sloužit na obnovu kostela sv. Ducha. Tolik praví městské prameny. Pozoruhodný, i když stručný záznam v tendenčním kontextu výkladu události nám poskytuje výroční zpráva právě osazeného jezuitského řádového domu. Uvádí, že když se oheň hnal k zámku a nedávno vystavěnému řádovému domu, jezuité do jeho plamenů hodily několik svátostek, oheň je strávil a ustal.
21. června znovu vyhořela radnice, nicméně tentokrát se podařilo zachránit celou řadu cenných městských písemností. Po této zničující události, která se navíc toho roku sešla s morovou nákazou, žádala městská rada v čele s purkmistrem vrchnost, jmenovitě Jana Jiřího Jáchyma Slavatu, o zmírnění nově vyměřené kontribuce.
16. června po deváté hodině večerní vypukl požár v blíže nespecifikované části vnitřního města. Oheň nabyl znepokojivé síly a ohrožoval celé město, zámek i jezuitskou kolej a seminář. Podle jezuitských pramenů se oheň podařilo zažehnat díky přímluvě Panny Marie Tuřanské, jak svědčí i votivní obraz dochovaný v kostele Jména Ježíš. K uhašení požáru došlo díky úplnému uklidnění větru, což způsobilo, že se plameny nerozšířily mimo své ohnisko. K vážnému poškození města pravděpodobně nedošlo, doloženy jsou pouze opravy střech, zejména krytiny, a konstrukce nové střechy na škole (patrně farní).
Hořelo patrně opět v dnešní ulici Seminářské, měla vyhořet i městská škola a domky v Židovské ulici. Oheň vypukl večer v chlévě u Jana Gritsche v č. p 18 a shořet měly zejména zadní části tohoto i sousedních domů. Gritsch byl pro nedbalost potrestán vězením. Výroční zprávy jezuitské koleje navíc doplňují, že plameny ohrožovaly jezuitský konvikt, ale vlastní řádový dům nezasáhly, neboť je vítr stočil na rybník. Taktéž zde pomohla modlitba a oběť několika svátostek.
V tomto roce vypukl z neopatrnosti oheň u měšťana Procházky v domě č. p. 8 a požár měl zasáhnout i jeho nejbližšího souseda. Jako viníkovi byla Procházkovi udělena pokuta 100 rýnských zlatých.
4. října vyhořela věž kostela sv. Ducha, která byla v roce 1787 nově opravena. Toho dne v jejím sousedství, v domě u Pelů (č. p. 28), měli tkalci muziku. Není známo, jak se to stalo, ale oheň vypukl před půlnocí v chlévě a z něj se rozšířil až na střechu svatodušního chrámu. Z ní se dále dostal do nitra věže, kde pohltil veškeré vnitřní dřevěné konstrukce.
V tomto roce čelili měšťané výhrůžkám, že pokud nesplní kladené podmínky, vyděrač zapálí město. Skutečně dne 29. dubna začalo o půl jedenácté v noci hořet vedle domku v Ulici, naproti Pelovým vratům (č. p. 27). Naštěstí mimo uvedeného domku vyhořel pouze sousední dům Heřmanův (snad č. p. 121) a oheň se podařilo uhasit.
Začalo hořet v domě obchodníka Josefa Čápa (č. p. 64). Tehdy vyhořely domy od č. p 64 až po č. p. 69.
-oh-