Rybníky jsou
považovány za nedílnou součást krajiny. Mají velký význam biologický
(ekologický), vodohospodářský, ekonomický, ale také rekreační. Rovněž panuje
široké povědomí o některých historických rybničních soustavách a historii
rybníkářství obecně. Méně často je na rybníky nahlíženo jako na zdroj
potenciálního nebezpečí. To hrozilo zejména v případě velkých přívalů
vody, kdy mohlo dojít k protržení hráze a následné záplavě. Sídla,
zemědělské plochy, ale také infrastruktura (cesty, náhony, mosty apod.) byla
ohrožena vodou a splaveninami v podobě bahna, větví či kamení. Zároveň
s povodňovými událostmi jsou také spojeny některé zajímavé prameny – např.
kramářské písně či novinové zprávy o neštěstí. V ojedinělých případech
jsou dokonce dochovány zprávy o zázračné záchraně tonoucích. Kulturní historie
rybníků tak může být vnímána i skrze podobné příběhy.
Povodňovým událostem
se společnost snažila pochopitelně zabránit. Docházelo k vytváření
mechanismů prevence a kontroly, a to především ze strany těch, jejichž
ekonomické zájmy byly v případě neštěstí ohroženy. V českém prostředí
se tak v minulosti s managementem rizik setkáme především ve
vrchnostenských nařízeních a instrukcích uložených ve fondech rodových archivů
a velkostatků. Na stejném místě se také nacházejí materiály evidující rybníky
(nejčastěji urbáře, popisy panství apod.), stejně jako zprávy v podobě
korespondence vrchnostenských úředníku o protržení rybníků a odklízení následků
takové katastrofy.
Projekt se snaží
evidovat historické zprávy o rybnících a s nimi spojeném nebezpečí.
V rámci toho lze podchytit dílčí informace k jednotlivým povodňovým
událostem, problémům se stabilitou rybničních hrází, pokusům o včasné řešení
takových problémů či snaze jim předejít. Těmto zjištěním z pramenů a
terénu pak bude moct být věnována zvláštní pozornost formou kvalitativního
mezioborového výzkumu.
Vedle povodní existuje
také hrozba spojená s chemickými látkami v prostředí. Tento
problém je moderním fenoménem zapříčiněným používáním průmyslových hnojiv nebo
postřiků proti škůdcům (tedy nejrůznější druhy pesticidů). Splachem se tyto
látky dostávají do vodních nádrží, kde se mohou ukládat do rybničního dna.
Bahno a voda z rybníků se tak mohou stát nejen akumulátorem těchto látek,
ale za určitých podmínek také jejich zdrojem. I proto je důležitý monitoring a
sledování historického vývoje používání a složení pesticidů a hnojiv a
nakládání s materiálem vyváženým z rybníků. I zde se vytváří prostor
pro mezioborovou spolupráci, tentokrát na poli moderních dějin, ekologie,
chemie, ale také oblasti práva a správy.