Rybníky jsou považovány za nedílnou součást krajiny. Mají velký význam biologický, vodohospodářský, ekonomický, ale také rekreační. Rovněž panuje široké povědomí o některých historických rybničních soustavách a historii rybníkářství obecně. Méně často je na rybníky nahlíženo jako na zdroj potenciálního nebezpečí. To hrozilo zejména v případě velkých přívalů vody, kdy mohlo dojít k protržení hráze a následné záplavě. Sídla, zemědělské plochy, ale také infrastruktura (cesty, umělá vodní koryta apod.) byla ohrožena vodou a splaveninami v podobě bahna, větví či kamení.
Podobným událostem se společnost snažila pochopitelně zabránit. Docházelo k vytváření mechanismů prevence a kontroly, a to především ze strany těch, jejichž ekonomické zájmy byly v případě neštěstí ohroženy. V českém prostředí se tak s managementem rizik setkáme především ve vrchnostenských nařízeních a instrukcích uložených ve fondech rodových archivů a velkostatků. Na stejném místě se také nacházejí materiály evidující rybníky (nejčastěji urbáře, popisy panství apod.), stejně jako zprávy v podobě korespondence vrchnostenských úředníku o protržení rybníků a odklízení následků takové katastrofy.
Projekt se snaží evidovat historické zprávy o rybnících a s nimi spojeném nebezpečí. V rámci toho lze podchytit dílčí informace k jednotlivým povodňovým událostem, problémům se stabilitou rybničních hrází, pokusům o včasné řešení takových problémů či snaze jim předejít. Těmto zjištěním z pramenů a terénu pak bude moct být věnována zvláštní pozornost formou kvalitativního mezioborového výzkumu.
